O psychoterapii

Jako první se sice nabízí poradit se s naší všeznalou tetičkou Wikipedií. Jenže ta na nás vyplivne zhruba toto: „Psychoterapie je záměrné a cílené používání psychoterapeutických prostředků kvalifikovaným odborníkem – psychoterapeutem – v souladu s vědeckými poznatky. Cílem psychoterapie je dosažení optimálního rozvoje osobnosti a odstranění resp. zmírnění psychického či fyzického utrpení jedince.“

Děkujeme za nic, tetičko. Nevím jak na vás, ale na mně podobná definice působí dost děsivě až odpudivě. Můžeme tedy zkusit ještě definici, že psychoterapie je „léčba slovem“ nebo vyjít z etimologie toho slova a přeložit si do češtiny, že jde o „léčbu duše“. Lepší? No ani ne, že? Zkrátka a jednoduše najít jedinou větu, kterou by se psychoterapie dala vystihnout, není jednoduché, a já se rozhodně nebudu pouštět do toho, abych to zkoušel. Od toho jsou tu mnohem studovanější hlavy než já. Pojďme se ale dohodnout na tom, že je to disciplína, která se zabývá lidskou duší a duševním zdravím. Psychoterapeuti pracují s klienty tak, aby se cítili lépe, ať už mají nějaké problémy nebo jsou to úplně obyčejní lidé, kteří chtějí něco zlepšit. Koneckonců, ono jsme vlastně všichni jenom lidi, že?

Tak moment, ono těch psycho pojmů je ale v běžném používání podstatně víc, že? Většina z vás asi už slyšela o psycholozích a psychiatrech. Nezabývají se i ti lidskou duší? Jistěže ano. Jaký je v tom tedy rozdíl?

- Psychiatr je lékař s vystudovanou medicínou a specializovaný na psychiatrii. Zabývá se zejména medicínou, psychickým stavem ve vztahu k tělesným procesům a je oprávněn také předepisovat léky jako každý jiný lékař.

- Psycholog je odborník zabývající se duší a lidskou psychikou. Má vystudovanou vysokou školu v oboru psychologie a jeho nejčastější náplní práce je zjišťování psychického stavu jiných osob, poradenství v oblasti duševního zdraví, diagnostika psychických chorob a další.

- Psychoterapeut je osoba mající dokončený psychoterapeutický výcvik, zpravidla trvající kolem pěti let, během kterého se naučí zvládat toto řemeslo. Psychoterapie je léčba vztahem a má za cíl zlepšit prožívání jednotlivce, vypořádat se s těžkými tématy nebo zkrátka jen vylepšit každodenní život. Základním postupem psychoterapie je rozhovor a existuje mnoho směrů psychoterapeutických škol s různými přístupy.

Pokud si můžu dovolit být trochu vulgární (odborníci snad prominou), tak lidově řečeno je psychiatr ten, který vám napíše léky, psycholog ten, který s vámi dělá různé testy, a psychoterapeut ten, který si s vámi povídá. Výborně, teď je to snad o něco jasnější. Abych předešel otázkám, tak v mých dovednostech a schopnostech je pouze psychoterapie, neboť mám prakticky dokončený psychoterapeutický výcvik - tedy dostatečně na to, abych se dle platných pravidel mohl věnovat již i vlastní praxi. Nejsem tudíž ani psycholog ani psychiatr, nicméně často se stává, že jedna osoba využije služeb více odborníků. Kupříkladu psycholog může po diagnostikování osoby doporučit jak psychiatrickou léčbu tak psychoterapii - většinou i jejich kombinaci, jelikož právě tak oboje nabývá na síle.

Dobrá, teď už je tedy snad jasnější, že nabízím služby psychoterapeuta a co to znamená. V popisu nahoře ale byla nějaká zmínka o jednotlivých školách a směrech psychoterapie. To je taky dobré téma.

Jak jsem již zmiňoval, psychoterapie je víc než sto let starý obor. V počátcích moderní psychoterapie stojí všem více či méně známý pán jménem Sigmund Freud. Lékař proslulý zájmem o duševní zdraví svých pacientů. Významně ovlivnil psychologii a také svým způsobem postavil základy psychoanalýzy coby jednoho z prvních psychoterapeutických směrů. Jak čas šel, na jeho práci stavělo mnoho dalších odborníků. S vývojem vědy, společnosti, ale i nabranými zkušenostmi postupně psychoterapeuti zjišťovali, že je dobré se zaměřit na to či ono, klást důraz na jednu nebo zase druhou věc a sepisovaly stovky a stovky učených knih o tom, že jejich postup je ten nejlepší. V důsledku toho vedle psychoanalýzy vznikly doslova stovky dalších psychoterapeutických směrů, které každý pracují trochu odlišně a mají malinko jiný úhel pohledu na to, jak psychoterapii dělat. Na základě těchto směrů pak existují jednotlivé výcviky. Takže není jeden unifikovaný psychoterapeutický výcvik, ale vždy výcvik pro ten který daný směr psychoterapie.

Jak se v tom máte pak jako laik vyznat? Mám pro vás dobrou zprávu. Opakované výzkumy potvrdily, že co je nám dosud známo, obecná účinnost psychoterapie se v zásadě nijak významně neliší v závislosti na použití toho či onoho přístupu. Jednoduše řečeno, každý psychoterapeut vám může pomoct nehledě na to, v jakém směru má absolvovaný svůj psychoterapeutický výcvik. Důležité tedy je, aby vám psychoterapeut seděl jako člověk. V praxi se občas stává, že to nemusí fungovat a je to naprosto v pořádku. Může se tak stát, že pokud vám neseděl jiný terapeut, spolu si budeme rozumět. Anebo právě naopak. To je úplně normální a je důležité, abyste se na sezení cítili dobře hlavně vy, protože pro vás je celý proces přeci určený.

Nebojte, to není zaklínadlo. Jen jsem vám chtěl představit psychoterapeutický směr, ve kterém mám výcvik já - to pro ten případ, že vás to i po přečtení výše uvedeného stále zajímá. Jedná se o psychoterapeutickou školu vycházející z filozofie Martina Heideggera, tedy existenciální filozofie. Základními myšlenkami daseinsanalýzy tak, jak ji vidím a praktikuji já, je zaměření se na klienta a jeho vnímání světa. Na to, jak jemu je v každé situaci, aniž bychom mu nutili nějaké vzorce nebo stereotypy. To, že někdo vidí nějakou věc z jednoho úhlu, totiž neznamená, že někdo jiný nemůže vnímat totéž úplně jinak. Není proto důležité, jak to nálepkovat, ale jak u každého jednoho člověka dosáhnout toho, aby on byl spokojený a jeho svět mu dával smysl a naplňoval ho. Daseinsanalýza je poměrně svobodná a nesvázaná přísnými postupy. Jedná se o humanistický směr spíš hlubinného typu. Pokud vám z toho jde hlava kolem, tak nevadí, stejně to pro jednoduché shrnutí stačí. A kdyby vás zajímalo náhodou víc, určitě si příslušnou literaturu dohledáte sami.

A teď už přímo konkrétně. Jak jsem se zmínil, mám psychoterapeutický daseinsanalytický výcvik, konkrétně na Pražské vysoké škole psychosociálních studií (též známé pod zkratkou PVŠPS). Jedná se o školu založenou Doc. PhDr. Jiřím Růžičkou, Ph.D., který je dosud jejím rektorem. Pan Růžička je mj. klinický psycholog, psychoterapeut s několika psychoterapeutickými výcviky a velmi vzdělaný a zkušený pán, který byl shodou okolností jedním ze dvou vedoucích mé výcvikové skupiny spolu s MUDr. Zuzanou Pinďákovou, zkušenou psychiatričkou a psychoterapeutkou. PVŠPS je založena zejména na daseinsanalytických zkušenostech, které někteří její členové sbírali i od špiček tohoto směru, např. přímo od Medarda Bosse, jednoho ze zakladatelů daseinsanalýzy. Jedná se o renomovanou vysokou školu, která kromě oborů psychologie a sociální práce nabízí právě i možnost absolvovat psychoterapeutický výcvik.

Co znamená, že mám výcvik prakticky dokončený? Mám za sebou kompletní hlavní pětiletou skupinovou sebezkušenostní část, mám již absolvovanou nejednu praxi a celou povinnou výcvikovou supervizi. Zároveň se blížím dokončení příslušného počtu hodin individuální sebezkušenosti a absolvuji jednotlivé kurzy v rámci teorie, což jsou poslední dvě drobnosti, po kterých budu mít vzdělání kompletní. V součtu mám z výcviku dostatek zkušeností na to, aby mi bylo povoleno mít vlastní klienty, zatímco se zabývám jeho dokončením. Mimo výcvik mám osobní zkušenost jak s psychoterapií ze strany klienta, tak s krizovou intervencí. Měl jsem možnost podívat se na chod manželské a rodinné poradny a aktivně jsem se účastnil např. vzdělávání pěstounských rodin. Zároveň už několik let pracuji s vlastními klienty a prošel jsem mnoha různými situacemi v průběhu jednotlivých sezení.

No, myslím si, že jsme si tu dostatečně shrnuli, co vlastně tedy dělám, čím se zabývám a jaké mám kořeny i zkušenosti. V případě dalších dotazů z této strany se na mě můžete obrátit přímo - rozhodně to není žádná ostuda.